wz

Literatura, knížky...

...moje babička tvrdila, že první písmenka jsem četl ještě v kočárku v mých dvou letech, nejraději ze zadní strany novin cizím pánům sedícím v parku na lavičce a čtoucím si Rudé právo. Nevím, co je na tom pravdy, ale fakt je ten, že do nového bytu jsme se stěhovali v mých třech a půl letech a tehdy jsem máminým spolupracovnicím předčítal Vodníka Česílka, což si pamatuju docela dobře. Během devítiletky jsem měl přečtenou celou naši domácí knihovnu, na průmyslovce jsem získal pár starších tisků (konec 19. a začátek 20. století, vydání z doby před 1. světovou válkou) známých i méně známých knížek známých autorů, takže mě velmi rozčarovávaly tituly povinné školní četby, protože tohle jsem měl opravdu už pár let za sebou. Nepříjemným faktem je, že postupem doby se neustále zvětšoval podíl technické literatury a odborných textů a dnes bývám vytížený tak, že se k seriózní četbě téměř nedostanu. Chybí mi to, potřeboval bych se naklonovat. Jinak ale můžu říct, že jsem měl velké štěstí na češtinářky na základní i střední škole, které dokázaly podat mluvnici i literaturu tak, že mi z toho mnohé uvízlo v paměti. Kromě toho, že jsem si se zájmem sám vyhledával "své" autory a četl jejich knížky, čerpám z tehdy nabytých vědomostí prakticky dodnes. Docela mě mrzí naši jazykovědečtí prznitelé pravidel českého pravopisu, kteří prakticky likvidují jazyk jen proto, že nejspíš sami měli ve škole potíže, a tak když se dostali do pozic, ve kterých toto mohou ovlivnit, projevují se právě podle toho. Jen jsem zvědav, kdy se od nich dočkáme obojetného i/y (třeba ypsilonu s tečkou). Zajímavé je, jak si svoje zásahy umějí půvabně rádoby vědecky zdůvodnit jakýmisi potřebami rozvoje jazyka. Tím nechci říct, že bych byl např. proti přejímání nových, obecně platných a všem srozumitelných slov, zejména odborných, která nemají v češtině reálný základ a umělé vytváření ekvivalentů by bylo zavádějící (viz magnetoskop - rozuměj videomagnetofon - a podobné zvrácenosti) nebo bych se snad nějak zasazoval o neustálé používání anachronismů, ale některé jimi zplozené záležitosti jsou do očí a uší bijící. Stačí si otevřít noviny, zapnout rádio či televizi nebo nahlédnout do dnešních učebnic...

Oblíbení autoři (netříděně) - Dickens, Remarque, Bradbury, Feuchtwanger, Hailey, Lem, Hemingway, Čapek, Čech, Asimov, Hugo a spousty dalších, na které jsem si právě nevzpomněl, snad mi to prominou.

...návrat na úvodní stránku