MOTÝLEK (Václav Neckář)
Do naší ulice
auta a popílek
přiletěl motýlek
sedmnáct let
Pestřejší zbarvení
tak hezkejch pár křidýlek
ještě jsem neviděl
já ani svět
Všem klukům z ulice
oči jen svítily
motýlka chytali
snílci i rváči
S každým z nich poseděl
dál letěl za chvíli
bylo jim k úsměvu
bylo jim k pláči
Motýlky létání baví
každého z nás
potěší jím
motýlky létání baví
kdo je má rád
nebrání jim
Do těch dob neměl jsem
ani já tušení
co všechno dokáže
motýlí let
Ponurou ulici
v oázu proměnil
v oázu úsměvů
a milých vět
Do síťky chytil jsemuž hodně motýlků
poprvé bál jsem se
o toho smíška
Pomačkat zvědavá
křidýlka pro chvilku
když chtějí dolétnout
k závratným výškám
Motýlky létání baví
každého z nás
potěší jím
motýlky létání baví
kdo je má rád
nebrání jim
Kam z naší ulice
auta a popílek
odletěl motýlek
osmnáct let
Bylo nám do smutku
pro těch pár křidýlek
pro touhu létat
a nenaletět
Ještě víc do smutku
je mi však teprv' dnes
když vím, kdo motýlka
ve své sbírce chová
Pán stejně blýskavý
jak jeho Mercedes
k vile ho připíchnul
na hezká slova
Motýlky létání baví
každého z nás
potěší jím
motýlky létání baví
kdo je má rád
nebrání jim
