wz

Než srdce opustíme (Věra Wajsarová)


Každý den hrajem na kamenné scéně
své staré etudy, svoje bláznění
Když svítá muži, stmívá se zas ženě
na tom se nic už nezmění

Každý den lásku jako puklý kámen
smíš zvednout na cestách sliby dlážděných
Nepátrám dávno z nás dvou líp kdo klame
pár nevěr nic už nezmění

Sám to znáš
jedenkrát v tmavé úzké ulici
když umlkají slavíci
své srdce opustíme

Znehybní paměť něžně bušící
jak říkávají básníci
a víme jen, co víme
své srdce opustíme

Každý den vídáš cizí ženské tváře
jdeš nouzí bez hladu, dech máš zkrácený
Mě v mužských očích pálí každý zážeh
žádný z nás dvou se nezmění

Sám to znáš
jedenkrát v tmavé úzké ulici
když umlkají slavíci
své srdce opustíme

Ztratím tvé dlaně hebce bloudící
a s námi vymřou básníci
Má lásko, vždyť to víme
své srdce opustíme

Teď dál mě ale líbej
než srdce opustíme

Své srdce opustíme...

...zpět na obsah