Obejmi mě (Věra Wajsarová)
V zapadlé čtvrti kde se věčně šeří
Kde vzduchoprázdno krátí dech
Kde jenom saze sněží do kadeří
Ona se chvěla na schodech
Chvěla se, on stál vedle ní
Ve městě plném kamení
A říkala mu:
Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť, abych umřela
A říkala mu:
Vezmi se mnou roha
Tam, kde tma voní po kvítí
Slunce, ten puchejř strejčka Pánaboha
Pro nás dva tady nesvítí
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
A slavík tady netluče
Třicet let je nám dohromady
Máme jen prázdné náruče
Líbej mě, jsme už dospělí
Život nás brzy rozdělí
A říkala mu:
Obejmi mě, obejmi mě, obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť, abych umřela
My dva už přece dávno nejsme děti
Na práci jsme už staří dost
Když na práci, tak proč ne na objetí?
Když na pláč, proč ne na radost?
Líbej mě, líbej zas a zas
Život se musí prožít včas
Obejmi mě…
