wz

PÍSEŇ PRO ŽENU (EX05)


Ohněm jsou zahřáté
pálí je dlaně
když je vidíš
z jejich očí dá se číst
Copánky blonďaté
černé i hnědé
když jdou k nám
mají na rtech vůni lip

A já sám
nechápu jak bez nich dá se žít
bez nich chybí klid
je to zlý
když dva si nemají co říct
Já to znám
žena nechodí jen po špičkách
slzy na víčkách
nesmíš odejít
střepy seber
začni znovu žít

Nahotu skrývají
cudnost je zdobí
prsty vryjí do srdce
dechem svým se rozsvítí a pak jdou spát
Trávou se brouzdají
rosou se smáčí
když se smějí
ďábelský maj' v očích třpyt

Přijdou k nám
bílé jako peří labutí
střevíce z nití
kolik dnů
tolik vět
tolik snů
Dechem svým
probudí tě ranní panenství
závoj s vůní fialek
nelze říct

čím vším vlastně pro nás jsou...

...zpět na obsah