Neplač už, slzičko lesklá (Věra Wajsarová)
Jen co jsme byli počati
nad námi visel pár opratí
Jen co jsme dosáhli na židli
uzdu nám s úsměvem nabídli
Jen co jsme přemohli vidličku
dali nám Auroru bez klíčku
Ve vaně klesala ke dnu
spolkli to, měli jich bednu…
Jen co jsme zapadli do lavic
kantor si navlík' pár rukavic
Skalpelem otevřel dějiny
vyřízl syny i zlosyny
Když se pak vykoupal ve vodce
došlo i na zrádné zlootce
Doma pak tajně a tiše
zlosyn byl k životu vzkříšen
Žili jsme v podivné hře
dvojroli každý z nás hrál
Ten kdo se do krve přel
tomu kat plamínek sťal
V hlavě nám dunělo "Ne!"
ústa říkala "Ano..."
Utíkej podivný sne
máme tu – konečně – ráno
Jen co jsme pubertu přestáli
Mefisto seskočil se skály
Nabízel dukáty za duši
jeho smích pochyby přehlušil
Kdekdo pak s ďáblem obcoval
těhotný pyšně kráčel dál
V narudlé řečnické skrýši
ideje rodil jak myši
Žili jsme v podivné hře
dvojroli každý z nás hrál
Ten kdo se do krve přel
tomu kat plamínek sťal
V hlavě nám dunělo "Ne!"
ústa říkala "Ano..."
Utíkej podivný sne
máme tu – konečně – ráno
U první studánky poklekni
až voda ztiší se, skloň se k ní
Zeptej se očí a vrásek svých
když umím křičet, tak proč jsem ztich'?
Proč jsem se nezved' od stolu
kde jsme se cpali pospolu
Zeptej se přivřených očí
pravdu jsem zradil, co počít?
Žili jsme podivný čas
podivný životopis
Zima je, prázdný je klas
neboj se pištění krys
Dvanáctá rozbila zvon
velký, ulitý ze skla
Ve střepech našli jsme – nás
neplač už, slzičko lesklá…
