wz

...aneb o čem bych se ještě mohl zmínit

     Protože jsem zvyklý se o sebe starat, kromě běžných i méně obvyklých domácích prací zvládám připravit i něco na zub. Jenže to až na občasné výjimky nikdo nevidí, tím pádem ani neocení, a tak se do kuchtění musím dost nutit, aby celá příprava neskončila spolykáním komponentů v surovém stavu :-)

1) šunková rolka se sýrem, rýží a kukuřicí

2) špenát s vejcem a bramborem, vše bez chemie z domácí zahrádky :)

3) kuře speciál, vykostěné, se spoustou koření, rýží a kukuřicí opět z domácích zdrojů

4) rajčata s mozzarellou, opět spoustou koření, olivovým olejem a balsamicem

5) ledový salát s vejci, sýrem, olivami a řeckým dressingem

6) ad 4) vylepšené o osmaženou bagetu

7) ad 5), tentokrát bez oliv, ale se třemi druhy sýra a italským dressingem

8) chlazený čerstvý ananas, skvělé osvěžení plné vlákniny pro horké letní dny

9) bramborový salát speciál, kostičky brambor mají okolo 0,8 cm :)

10) zapečené kuřecí prsní řízky a brokolicí, třemi druhy sýra a šlehačkou, veeeliká dobrota... prostě mě jeden víkend přepadla chuť a tak se šlo vařit :)


     Poslední dobou mě celkem baví i focení. V dřívějších letech jsem používal fotoaparát na svitkový film (Flexaret) a expozimetr, později poloautomatickou jednookou zrcadlovku na kinofilm (Praktica) a v současnosti - zejména z praktických důvodů (váha, pohotovost, ekonomický provoz) - jsem přešel na digitál (4 MPx Samsung, později 10 MPx Canon). Občas se mi podaří hezký nebo něčím zajímavý záběr - pro ukázku a z důvodu šetření místem jen 800x530:

První dva obrázky jsem pořídil při toulání po lese za pozdního podzimu, třetí napovídá o zahájení jarní houbařské sezóny (duben).


Tohle zvířátko se jmenuje Max (tehdy spíš Maxíček) a jeho nejoblíbenější činností byl spánek. Díky hodnému "takyčlověku" už dnes není...


První májový den přeje náklonnosti nejen u lidí (1), motýl na kameni z téměř deseti metrů (2) a zkouška, jaké detaily zvládne můj digiťák (3).


Obrázky z Liberce - muzeum, pěkně vybarvené (1), skoro stejně jako opeřenec v místní ZOO (2) a šelmička na číhané tamtéž (3).


 

Noční pokusy ve 3 ráno - sněžení s bleskem, žádné další pomocné světlo (1), night shot bez blesku a světla (2), blesk + dlouhá expozice (3).


Hrátky s nastavením - v noci s bleskem za sněhové bouřky (1), night shot téže bouřky (2) a záběr stejného místa za denního světla (3).


Spousta lidí mi říkala, že bych si měl pořídit nějakou kočku, tak jsem to vzal doslova :-) Tohle kotě májové mi bylo věnováno a dělá mi společnost dodnes. Původně jsem mu chtěl říkat Čertík, ale jak se posléze ukázalo, reaguje na kdeco, jen ne na nějaké jedno jméno. A tak je to jednou Kotě, Koťomňouk, Mňouk, Mňoučidlo, Čertidlo a pár dalších výrazů. Při "čiči" se přepínáme do lovícího módu a jdeme lovit mouchy, občas se taky učíme štěkat na ptáčky ve větvích za oknem. Důkaz je zde.

(1) takové malé, hezké a milé to bylo - první den v novém domově, ještě se sourozencem

(2) ježeček na číhané

(3) medvídě těsně před usnutím...

(4) ...a po usnutí (v páníčkově pelíšku, jak jinak)

(5) nejhodnější koťátko na světě

(6) kotě kuchyňské, zkoumající

(7) příslušenství k počítači (doporučuje 9 z 10 prodejců výpočetní techniky)...

(8) ...které bylo pověřeno dozorem nad hlodavci. Tvářím se nadmíru zodpovědně...

(9) ...a tento výraz nasadím tehdy, když myši zlobí

Někdy to ale vypadá, že dohled nad myšmi způsobuje podivuhodné mutace - asi to už nebude čistokrevná kočka domácí, ale nějaký kříženec kočky a hlodavce, tedy koťomyška nebo také myškoťátko. Následující fotografie to dokládá - koukněte se na půdorys. Prostě myš s očičkama na zádech :-)

Pár dalších obrázků pro potěšení:

 

(1) tento obrázek jsem nazval "Kočka s myší"

(2) vypadám jako hodné koťátko...

(3) ...tůůůdle...

(4) ...jsem totiž Čert!!! (ještě s mléčnými zoubky)

(5) ...a tady taky (už se stálými, mnohem většími...)

(6) jako správný kočičák a čert k tomu jsem zvědavý...

(7) ...a miluju riziko

(8) asi ze mě bude kočičí modelka...

(9) ...co na mě říkáte? Jak se vám líbím? Chcete mě?

 

 

(1) mám rád pohodlí...

(2) ...vždyť už je mi taky jeden rok!

(3) mějte se krásně, už jsem z toho pózování unavený...

(4) ...a jdu spát

(5) Takže tlapku, čumáček a mňau :-)

 


Jak ten čas letí...

 

(1) prudká elegance (dva a čtvrt roku - ...cože??? Už???)

(2) když zrovna nezlobím, jsem gaučové kotě...

(3) ...a zkouším nové a nové polohy k lenošení

(4) když přijde páníček domů v nestandardním čase (ve dne), najde mě nejčastěji takto

(5) čerstvě vyoraná kočka poprvé

(6) póza vhodná do nějakého sci-fi (závěrečná fáze zívnutí při protahování)

(7) neudělám jediný zbytečný pohyb, ale musím o všem vědět - třeba v kuchyni

(8) mouchy (myši) - snězte si mě

(9) úplně pošlé Mňoučidlo (V mém úžasném bytě dosahovaly večerní teploty až 38.2°C - červenec 2006)

 


 

 

(1) páníček se rozhodl vařit, jde se "pomáhat"!

(2) kam se poděla všechna ta voda s pěnou?

(3) není nad tuhle pozorovatelnu

(4) kuchyňské příslušenství - doporučují 4 z 5 prodejců kuchyňských linek

(5) jednou večer bylo podezřele dlouho ticho, až jsem v omylem pootevřené komoře objevil tohle dostaveníčko v tašce se zapomenutou okurkou

(6) nevidím, neslyším, spím...

(7) čerstvě vyoraná kočka podruhé

(8) pamatujete na obrázek "Kočka s myší"?...

(9) ...tak tohle je vlastně totéž, jen ta myš je nějak menší (o dva roky intenzivního krmení)...:-)

 


 

(1) vidím do tebe jako do hubené myši

(2) spánek s Mňouky

(3) jestli mi něco chceš, pojď za mnou nahoru

 


 

Byl mi dán ke zvážení nápad, jestli bych neměl svého Mňouka nějak komerčně využít. Třeba jako nové logo pro automobilovou značku Jaguar - něco ve stylu reklamní kampaně "trochu jiná kočka". Design přední kapoty nového modelu si nějak neumím plně představit, ale co kdyby... Tak tedy: Black Devil - jak se vám líbí??? Kdo jiný by měl taky stát modelem, než příslušník šlechtického rodu - pravá, nefalšovaná hodějovická lesně-polní směs.

 

 

Na třetím snímku je vidět potvrzená teorie o tom, že kočka dokáže libovolně prodloužit své tělo tak, aby dosáhla na předmět, který ji zaujal. Celková délka je 80cm, takže oproti prvním fotkám, kde vypadá jako krteček, je tu patrný jistý rozdíl :-)

No a konečně na tom čtvrtém - ohromná zábava chytat prádlo v bubnu otáčejícím se za sklem, ne?


 

No a teď trochu z jiného soudku - myslím, že tohle se mi fakt povedlo. Na to, že jsem to jen tak zmáčkul na balkóně, navíc se tři roky starým kompaktním digiťákem bez dalšího vybavení (třeba stativu), se mi ten výsledek dost líbí. V originální velikosti a plné kvalitě to má celkem zajímavou atmosféru. Použil bych můj oblíbený název "3 a.m. eternal". Fakt jsem to fotil skoro ve tři ráno... Třetí a čtvrtý snímek jsou po lehké úpravě směrem do fantastična. Pátý obrázek je z nedávné doby, večer po letní bouřce.


Letošní Silvestr proběhl nějak podivně, úplně mimo mě. Prostě jsem si konec roku nepustil přes práh. Tak jen pár obrázků, jak ho prožíval Mňouk:

 

(1) skoro se nechce věřit, že tohle bylo kdysi malé kotě, co se vešlo do dlaně...

(2) platí pravidlo, že všechny nově přinesené tašky či krabice musí obsahovat kočku

(3) při snímání potmě s bleskem působím mírně radioaktivním dojmem :)

(4) nejlepší místo pro spaní je v kuchyni na radiátoru...

(5) ...tedy aspoň tehdy, když páníček ještě není v posteli...

(6) taška od notebooku s Mňoukem podruhé

(7) tak to dopadne, když se "pomáhá"

(8) moc se mi ven nechtělo...

(9) ...ale nakonec mě zlákala vanička s baštou (a páníček se konečně mohl pustit do praní)

 


Máme za sebou jeden ošklivý zážitek, při kterém šlo doslova o život... Druhý květnový svátek večer jsem si všiml, že když se Mňouk pokoušel někam vyskočit, jakoby si nedokázal vyměřit přesnou polohu a zadní tlapičky mu často promáchly do prostoru. Následující den (pátek) jen ležel, nevyhledával vůbec žádný kontakt, nevšímal si mističek s krmením ani s vodou. Také jsem ho neviděl jít na záchůdek s kočkolitem. Začal jsem mít obavy, prohmatával jsem mu bříško, jestli třeba nemá zácpu, ale nic zvláštního jsem nenahmatal (nebylo co, když se nenakrmil), ani neměl bříško nikde bolestivé. V sobotu jsem si všiml, že se mu očička přetahují vnitřním víčkem, takovou tou blankou z koutku. Přestával úplně reagovat na cokoliv, jen polehával a stranil se společnosti. Večer měl vysokou horečku, suchý a horký čumáček a horká ouška. Neváhal jsem a hned ráno jsme vyrazili na veterinu. Kocourek dostal pod kůži dvě dvacítky glukózy, injekci antibiotik a dokonce si naprosto odevzdaně nechal vyholit kožíšek na přední tlapce, instalovat kanylu, odebrat krev a změřit teplotu. Muselo mu být opravdu zle, protože něco takového by jinak nebylo vůbec možné. Vůbec neprotestoval, nebránil se. Po glukóze si aspoň došel na záchůdek, ale ostatní příznaky neustoupily. Na noc jsem si ho vzal k sobě a každou chvíli kontroloval, jestli dýchá a jak je na tom s teplotou. Moc jsem toho nenaspal, ale o to vůbec nešlo. Pořád jsem na něj mluvil, vzpomínal na všechno, co jsme spolu prožili, povídal mu o kočičkách, které žijí venku a o tom, že mě tady nesmí nechat samotného. Ráno bylo ještě hůř - očička téměř pořád přetažená blankou vnitřního víčka, mělké dýchání, žádný pohyb nebo reakce na podněty. Odcházel mi před očima, dával najevo obrovskou únavu a jakoby se loučil... Strašné. Odpoledne byly výsledky - akutní selhání ledvin. Hned při další návštěvě dostal kapačku do žíly, opět neprotestoval, ani nemňoukl. Jen na očích mu bylo vidět, jak trpí. Byl to hrozný pohled. Ležel na operačním stole a čouhaly z něj hadičky. Hlavičku si položil na moji ruku, zavřel oči a ani se nepohnul... Ještě při infuzi se stihl počurat, podruhé se mu to povedlo cestou domů. Doma hned navštívil záchůdek. První úspěch - aspoň na chvíli mu klesla teplota. Ráno ovšem opět horečka, další návštěva u veterináře a další infuze. Tak se to opakovalo po několik dalších dní. Nastalo mírné zlepšení, po deseti dnech byl kocourek aspoň chvíli aktivní, zase začal mít chuť si hrát, ale každá aktivita byla následována zvýšením teploty. Poslední den už byl problém udržet ho hodinu na stole a nakapat příslušnou dávku, zkoumavě chodil po ordinaci a všechno zvědavě okukoval a očichával, běhal jsem za ním s kapačkou v ruce. Dostal ledvinové dietní granule, ale problém byl, že úplně přestal pít. Při dvou deci denně intravenózně to bylo pochopitelné, ale problém byl, že po ukončení kapaček se situace nezměnila. Musel jsem vymyslet trik - dostal část své oblíbené kapsičky, kterou jsem mu vydatně zalil vodou a ono to, kupodivu, fungovalo. Léčba byla neuvěřitelně drahá, těch deset dnů stálo šest tisíc, ale já jsem rád za každý další den, který je se mnou. Je to sice jen "obyčejná" kočka, ale poslední čtyři roky je to jediný živý tvor, který je se mnou každý den a po příchodu domů mi dává najevo, jak je rád, že jsem přišel... Zatím ještě vůbec nemáme vyhráno, ledvinové problémy jsou u zvířátek obrovský problém s vysokou úmrtností. Zatím ale vše vypadá téměř jako dřív. Hrajeme si, pereme se, kočičáček statečně škrábe sedačku. Stal se z něj obrovský mazel. Stačí, když se ráno probudím nebo když přijdu domů, kocourek na mě kouká svýma velikýma žlutýma očima, vrní a vrní... I když večer spokojeně usne na křesle u počítače, v noci za mnou přijde do postele, přitulí se tak, aby měl co největší kožíškový kontakt a spokojeně vrní tak dlouho, až z toho usne. Někde jsem četl, že kočičí předení je jedním z nejpříjemnějších zvuků na světě a asi na tom něco bude. Každopádně se u toho krásně usíná... Nevím, kolik máme času, to koneckonců neví nikdo, nicméně při běžně dožívaném věku bytových koček okolo 15 let bych to bral jako ukrutnou nespravedlnost. Navíc jsem začal přemýšlet už i o tom, že bych raději neměl mít nikoho a nic rád, protože to stejně pokaždé špatně dopadne...

Říká se, že kočka má devět životů a ze všeho se vylíže. Není to pravda, jsou to zase jen ty naše člověčí kecy. Má jen jeden a ten je stejně křehký, jako každý jiný. Kočičí chloupky z kožíšku jsou všude po celém bytě, sedačka a křeslo obroušené, kocourek má náladu na hraní vždycky, když mám práci nebo se mi chce spát, ale ani to kafe by mi už bez chloupků snad ani nechutnalo... A taky si nějak neumím představit, že bych tu měl být zase sám...

(1) jsem moooc nemocná kočička...

(2) ...ale už je mi o něco lépe, tak nespi!

(3) nemluvím s tebou, pořád mě vozíš kamsi, kde je to cítit po psech a strkají tam do mě hadičky. Nelíbí se mi to :(

(4) musím se z toho marodění trošku protáhnout

(5) ...ale nesmím to přehánět, jsem hned unavený

(6) ještě olízat gumový obvaz...

(7) ...brrr, jako můj kožíšek to tedy nechutná

(8) ještě mi není dobře, ale prý jsem dostal druhou šanci...

(9) ...a tak jsem z toho trošku zvážněl, to se přece nestává každý den

(1) už je mi o něco líp...

(2) tady je kočičákovo

(3) stal se ze mě veliký mazel, nejraději mám kožíškový kontakt s páníčkem v jeho vyhřátém pelíšku

(4) proč vstáváš? Právě se mi zdálo něco o myškách...

(5) občas ještě mívám teploty, tak raději odpočívám

(6) ...ale na balkóně se musím aspoň trošku poválet...

(7) hurá, už mi to zase skáče, sem jsem se dostal úplně sám


Pár dnů před Štědrým dnem se v naší společné domácnosti objevil někdo nový. Vypadalo to na malé, vystrašené koťátko, ale když během pár minut spolklo 3 misky masa a 2 granulí, dostalo dočasnou přezdívku "Terminátor". Mňouk na mě koukal naprosto nechápavě, co jsem mu to sem nechal přinést... Dva dny si ani nelízl krmení, protože z uplynulých let byl zvyklý chodit kolem misky a sem tam si kousek vzít, ale najednou to, co si nevzal hned, nenávratně zmizelo... Kočička se jmenuje Amálka, ale od prvního dne je to neodvolatelně slečna Mňouková :)

(1) vetřelec velmi rychle přišel na to, kde je nejtepleji

(2) ještěže máme každý svou vlastní misku

(3) ...co nesním hned, sní malá Mňouková

(4) koukám na to...

(5) ...jak se cpe masíčkem z mé misky, které jsem si chtěl nechat "na potom"

(6) a hele, když se nikdo nedívá, tak si to i hraje. Molitanový kroužek z cake boxu médií

(7) ...a taky a papírkem od žvýkaček...

(8) ...a nejraději s tou jezdící myškou

(9) láska sice hřeje, ale elektricky vyhřívaný pelíšek je elektricky vyhřívaný pelíšek

(1) a zase se to cpe...

(2 )...nabízeným pelíškem pohrdá, nejraději spí na židli u topení v kuchyni

(3) ...asi takhle

(4) na stole je to taky fajn

(5) čím to na mě blikáš?

(6) jdu spát, nerušit!

(7) ...tady je to Amálky Mňoukové

(8) no nekoukej na mě zase, vždyť si jen hraju

(9) mládí potřebuje dohled


Čas poněkud pokročil, od příchodu nového člena naší domácnosti uběhly téměř dva měsíce a jak to tak vypadá, bude mi Mňouk už navždy nevěrný s Mňoukovou... Přestal spát se mnou a raději se motá do klubíčka s chlupatou kamarádkou, holt můj vypelichaný kožich kvalit toho jejího ani náhodou nedosahuje. A taky jsem ho nikdy dvě hodiny neolizoval a neobskakoval, zatímco on si slastně pospává. Okolo desáté hodiny večerní si slušně vychovaná kočička vleze do mé postele a udělá si pelíšek na peřině, přece jen je ještě nezletilá a musí brzy spát :) Kočičák se mnou vydrží u počítače dlouho do noci a pak spokojeně usne v křesle, takže já se dělím o válendu s Amálkou. Pomaličku si na mě zvyká a v pelíšku se nechá i pohladit. V noci se pak Mňouk probudí a přijde za námi - jednou jsem se probudil, že se mi nějak těžko dýchá, no a leželo na mně osm kilo kočičího... Jindy mě zase probudil nějaký hlasitý zvuk a kocourek obíhal okolo Mňoukové a celou ji olizoval, takže z toho vrněla jako nastartovaný traktor. Jindy mě probudily nějaké vibrace, no a to se celá válenda třásla, jak vášnivě kočička olizovala celého Mňouka a on jen držel, nastavoval hlavičku a slastně přivíral oči. Prostě dvě kočky v domácnosti jsou lepší, než jen jedna a kdybych ráno nemusel vstávat, vydržel bych je pozorovat celé hodiny, je to lepší než nějaká televize. Pravda, o svou vlastní postel musím trochu bojovat, protože moje pohodlí je jim celkem ukradené, ale za ten pohled na spokojené propletené černé předoucí klubíčko to fakt stojí. Když se v noci potřebuju otočit, zvednou se na přikrývce dvě hlavičky, čtyři uši a zasvítí čertovsky žlutá kukadla, zkontrolují, co se děje a pak se zase spokojeně zalehnou a věřte mi, že to vydrží neuvěřitelně dlouho... Asi jsem si také vypěstoval nějaký mateřský komplex, spí se mi dobře až teprve tehdy, když jsou oba v pelíšku se mnou, teprve pak mám pocit, že je vše v pořádku.

Pár obrázků:

(1) Amálka je černější než peklo samo, až na tu bílou náprsenku pod krčkem

(2) takhle si pospávají v mém pelíšku, zatímco já už musím kmitat...

(3) přistiženi in flagranti, ty vyčítavé pohledy mluví za vše

(4) Amálka Mňouková v celé své kráse

(5)...a ještě jednou

(6) kočičí hrátky poprvé...

(7) ...a podruhé

(8) obě myšidla v pelíšku, takhle je nacházím každé ráno

(9) ranní hygiena, dnes je na řadě Mňouk :)

 

No a jeden úžasný kukuč na rozloučenou:

manželé Mňoukovi...


Po téměř čtyřech měsících si na mě začíná malá Mňouková zvykat, za poslední dva dny nastal neuvěřitelný pokrok. Kromě toho, že se nechá pohladit v pelíšku, když si ustele přímo na mně, jsem ji dnes načapal na kuchyňské lince a mohl jsem projít kolem, aniž by utekla. Jen si mě ostražitě prohlížela, ale prošel jsem tam i zpět bez jejího překotného úprku. No a před chvílí jsem se vrátil z kuchyně a zjistil jsem, že na křesle, kam jsem před chvílí odložil Mňouka, je nějak plno. Amálka zřejmě vypozorovala, že když neprchá kočičák, nemá se čeho bát ani ona a tak se nechala i vyfotit z necelého půl metru. Na ty kožíšky je uklidňující pohled :)

(1) takto jsem je našel po návratu z kuchyně

(2) není nad kožíškový kontakt

(3) rodinná pohoda


(1) rodinná pohoda podruhé

(2) na tohle se koukám moc rád

(1) Mňouka zaujalo čerstvě vyžehlené prádlo...

(2) Jak se tam dostal? Nahoru je to téměř dva metry vysoko...


   

(1) poslední dobou si Mňouk našel nové místo k lenošení

(2) zátiší s Mňoukem, myší, klávesnicí a růžovou Frankovkou

(3) zátiší s Mňoukem, myší, klávesnicí a Chardonnay

(4) zatímco já si užívám nepohodlí tvrdé kuchyňské židle, kočičáci si spí na pohodlném křesle

(5) Amálka na křesle

(6) Amálka zívající...

(7) tohle dokáže jen kočka (to vpravo nahoře je levá zadní tlapka)

(1) každodenní pohoda začíná okolo desáté večer

(2) malá Mňouková se protahuje

(3) společná večerní hygiena


(1) Amálka má v oblibě teplé místečko na zálohovacích zdrojích, a to i v horkém létě, kdy jsem měl doma okolo 38° C

(2) tlapka a ocásek mi sice visí, ale spím jako malé kotě

(3) Mňouk mi spí zásadně na klíně, hlavičku položenou na stole a tlapkou si drží klávesnici. Jsem zvědavý, kdy se mu jednou v nevhodné chvíli povede stisknout DELETE

(4) moc daleko k tomu není

(5) jednou ráno jsem se probudil s nosem v Mňoukově kožíšku. Vstal jsem, ale kočičáček měl pořád ještě půlnoc

(6) odpoledne a večer se lenoší většinou na sedačce...

(7) ...někdy i ve dvou :)

(8) ...zatímco Mňouková pospává na opěradle křesla

 

(1), (2), (3) právě mám dobrou noc, i když už je ráno

(4) další póza na klávesnici

(5) Mňouková na sedačce

(6) kocourek se vyhřívá na koberci před balkónovými dveřmi

(7), (8), (9) není nad pohodlíčko vleže na zádech

(1) Mňoukové na křesle

(2) kocourek na myšoidní podložce u počítače spící poprvé

(3) ...a podruhé

(4) rodinná pohoda, každá na svém vlastním konci

(5), (6), (7) Mňouk objevil nové místo k lenošení - digestoř nad sporákem

(8), (9) paralelní odpočinek

  

(1) další rodinná pohoda

(2) kocourek plšící, spící


1) kočička velmi zvláštního tvaru :)

2) Mňoukovou nedám, je jen moje

3) všichni máte smůlu, jsem jen jeho


1) Mňouková spící na UPSkách

2) úplně pošlý Mňouk poprvé...

3) ...a podruhé

4) chlupaté klubíčko

5) manželé Mňoukovi - rodinné foto :)


1) pravděpodobně poslední letošní houby

2) krájecí podložka pod touto houbičkou má průměr 35 cm...

3) Amálka na radiátoru, toho času nejteplejším místem v mém bytě

4) ...nezůstala dlouho osamocená

5) a 6) musel jsem na chvíli odejít od rozdělané práce a kočičák mě zastoupil přímo dokonale. Oba Mňoukové mají neuvěřitelnou schopnost vyhledat nejteplejší místa k odpočinku :)


1) obě Mňoučidla na radiátoru

2) Amálka na sedačce

3) vidím do tebe jako do hubené myši podruhé


1) Mňouková na radiátoru

2) oba kočičáci před usnutím na sedačce poprvé...

3) ...a podruhé



1) Mňoukovi při lenošení

2) kočičí modelka na škrabadle

3) společné vyhřívání se na sluníčku poprvé

4) ...a podruhé

5) Mňouková před usnutím

6) ...a po usnutí



1) kočička ležící, spící

2) pozůstatky Vánoc - kalendář s masovými konzervami

3) drobeček u misky s granulemi

4) Amálka je černá jako peklo samo

5) koukám, koukám – chcete mě?

6) když se Mňouková natáhne, je dlouhá jako telenovela :)


Mňouk má nového kamaráda a chodí s ním denně spát :)



1) nejen Mňouk chodí spát s Garfieldovým myšákem :)

2) plyšátko na dlani

3) přišla jsem si pro pomazlení

4) ...a po pomazlení spím

5) kočkujeme se s Mňoukem

6) takhle jsem je našel dnes v mé posteli po příchodu z práce. Pelíšek je tam, kde je nejlépe...



1) šplh po kolmé stěně asi nebude to pravé, ale natahovat se umím hezky :)

2) mňoukové v zimním pelíšku

3) číhám, číhám...

4) plyšutka na parapetu

5) vyhlížím ptáčky

6) zahřívám pelíšek

7) tahle myš je MOJE!



1) a 2) tak k nám opět (27. 10.) dorazila zima. Sice o celých 15 dnů později než loni, ale o to výrazněji. Podzimně zabarvené listí nestihlo ještě opadat.

3) větvičky stromů obalil sníh...

4) ...který se několik dnů udržel


1) s nástupem zimy ustupují kočičí aktivity a mňoukové se věnují té nejpříjemnější činnosti – společnému spaní v páníčkově pelíšku

2) Amálka kouká na vločky za oknem, na co asi myslí? Snad je ráda, že teď není venku...


 


1) kočičák vyjeveně koukající poprvé

2) prostorově výrazný Mňouk

3) PAN KOCOUR

4) pohoda na sluníčku

5) a 6) Mňouk na kuchyňské lince

7) kočičák vyjeveně koukající podruhé


1) kočička na sluníčku

2) Amálka sluníčko vyhlížející

3) Amálka a hudební harampádí

4) Mňouk a hudební harampádí, výběr podle velikosti

5) a 6) Amálka s exotickým výrazem

7) Mňouk lovící


1) a 2) Mňoukové na sluníčku

3) a 4) pohoda ve dvou na sedačce



Letošní houbařská sezóna začala nějak netradičně brzy, při malé lesní květnové procházce a za nepříliš ideálního počasí. Prostě se to celé nějak zvrtlo, houbičky na snímcích měly 2.72 kg :)


1) máme se rádi i po téměř pěti letech společného soužití

2) vzájemně se pozorujeme :)

3) Mňoukovo občasné odpočívadlo, výš už to opravdu nejde

4) Amálka pozorující ptáčky a čmeláky za oknem...

5) ...občas ji to pozorování unaví tak, že z toho usne :)

6) nechápu, jak může v takové nepohodlné poloze vůbec spát

7) ...ale Mňouk si s tím hlavu nedělá, sám se vyhřívá na sluníčku za sklem balkónových dveří


Na sklonku roku dostali mícové nové škrabadlo. Po opatrném seznámení se to vypadá, že se stane trvalou součástí naší chlupaté domácnosti. Kočičák si novinku přivlastnil jako první :)


Dva obrázky z jiného soudku – společný odpočinek na nejteplejším místě domácnosti, zálohovacích zdrojích UPS:


Jednu věc ale Mňouk nedal – domeček na škrabadle nemá dostatečné proporce, a tak přes počáteční pokusy o pohodlné uvelebení se uvnitř další snahu vzdal. Amálka se ale dovnitř vejde, a tak je domeček jednoznačně její :)

Venku se udělalo hezky a micinka se v novém pelíšku vyhřívá. Všimněte si Mňouka v přízemí...

Když ale přijdu domů, nejčastěji je nacházím takto:

1) a 2) Sladký odpočinek ve společném (páníčkově) pelíšku

3) Který vetřelec nás to ruší?

Ve svém příštím životě se chci mít jako moji Mňoukové. Tyto čtyři obrázky byly pořízeny během jediné minuty a ukazují, jak rychle se dá spokojeně usnout :)

Dělí nás 4 roky ve stáří a 4 kila na váze :)

1) Hurá, jde se studovat! Aspoň se konečně dozvíme, jak se má správná kočka chovat a jestli to všechno děláme tak, jak se má.

2) Látky je mnoho, chce to trochu odpočinku...

3) Tím studiem se jeden ale unaví, raději se půjdeme prospat

1) Odloučeni od stolu i lože. Velký Kočičák v malé hračce a malá Micinka ve velkém pelíšku...

2) Micinka na kočičím polštářku...

3) ...a na tom velkém ze sedačky.

1) Společný odpočinek...

2) ...na novém škrábadle...

3) a v páníčkově (našem) pelíšku.


Dnes poprvé a naposled jsem po šestnácti společných letech musel pustit kocourka Čertíka Mňouka někam samotného. Vydal se na dalekou cestu za Duhový most, kam mohou jít jen kočičky. Teď už je se svou maminkou a bráškou a nic ho nebolí. Zůstalo tu po něm prázdné místo, vzpomínky, mistička a spousta chloupků z jeho jemného kožíšku, které ani ten nejlepší kartáč nikdy nevyčeše. Strašně to bolí... Bylo ho tu vždycky plno, všude ho vidím. Pořád čekám, že se objeví mezi dveřmi, že na něj zavolám, a on přiběhne. To se ale už nikdy nestane...

 

1) Pět hodin ráno – Micinka spí ve druhém patře, Mňouk v prvním

2) moc nemocná kočička, včera jsme byli na vyšetření, které ukázalo fatální ledvinové selhání

3) po včerejších infuzích a prozvracené noci se kočičáček trochu vzpamatoval a po probuzení se naposled vydal na obhlídku svých oblíbených míst – kuchyňskou linku a digestoř...

4) svoje teritorium si vždycky nejraději prohlížel z výšky, jen malý kousek pod stropem

5) gumový obvaz kryjící zavedenou kanylu se přes všechno olizování Mňoukovu kožíšku nepodobal

6) posadil jsem se na sedačku a Myšáček se přišel naposled přikožíškovat. Loučil jsem se s ním téměř do desáté hodiny. Během chvíle se k nám přidala i Micinka, ta se zase kožíškovala k Mňoukovi. Nejdojemnější byl okamžik, kdy jí kočičáček i přes svůj stav myl ouška a hlavičku. Jako kdyby se s ní loučil...

7) když jsem vstal, přelezla si na moje místo

8) tlapka s kanylou ho asi bolela, nemohl se o ni pořádně opřít, a tak se položil netypicky na bok a vyčerpáním usnul


Přijeli jsme do ordinace, kde jsme probrali podrobnosti uplynulé noci, možné scénáře a prognózy (při každodenních infuzích maximálně tři týdny) a já musel nahlas vyslovit nejtěžší rozhodnutí svého života, nad kterým jsem přemýšlel od oznámení výsledků krevních testů. Při nasazování stříkačky na kanylu chtěl kočičáček ještě bojovat, ale po pohlazení po hlavičce a slovech, aby se nebál, se uklidnil. Pak se najednou zarazil, pomalu se složil na vyšetřovacím stole, zavřel očička a tiše odešel. Ještě jsem mu do ouška stačil za všechno poděkovat a za necelé čtyři minuty bylo po všem. Jeho ještě včera silné a zdravé srdíčko přestalo bít. Tak skončilo šestnáct let naší společné cesty. Od malého koťátka, které se vešlo do dlaně, až po velkého Mňouka, ze kterého ale díky kruté a neléčitelné nemoci zůstal téměř jen stín. Odešel jediný tvoreček, který byl se mnou každý den, vyprovázel mě a vítal, ať jsem přišel v jakékoliv náladě, ve kteroukoliv hodinu, a dával mi vždy najevo, jak je rád, že jsem přišel. Myšáčku, byl jsi jednou z mála světlých částí mého života. Těch šestnáct let uteklo jako voda. Děkuji Ti za každý jeden den, děkuji za všechno. Tvoji mezeru v mém srdci už nikdy nikdo nezaplní. Počkej tam na mě, kocourku. NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU!


DUHOVÝ MOST


Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.


—Autor neznámý, Duhový most

 


 

 

...návrat na úvodní stránku