3 A.M. ETERNAL
Stojím mezi dveřmi
a vidím tvoje ruce
jako samet hladí
zlehka se dotýkáš
S úžasem se dívám
na křivku tvého těla
z nebe na zem slétla
a za mnou přiletěla
Ještě chvíli chci se dívat
a opájet se krásou
než všimneš si
že tady jsem
jediným úsměvem vezmeš mi vítr z plachet a já okouzlený nebudu schopen říct ani slovo. Je to zázrak, který stává se jen jednou za sto let, když přání tajné a před světem ukrývané splní se tak nečekaně. Vezmu tě kolem pasu a nekonečně dlouhým polibkem dám volný průchod všemu, co jsem si ve chvílích bez tebe nastřádal. Nejspíš se červenám jako školák, který zapomněl domácí úkol. Za trest zůstanu po škole a budu se tě učit nazpaměť až do rána. Myslím na tebe a na to, že bych chtěl být malířem. Za měsíčních nocí toužím malovat tvoji krásu - vždyť je to hřích, nepodělit se o tebe s celým světem. Přitom žárlím na tu myšlenku a sobecky tě chci mít jen pro sebe.
Stojím mezi dveřmi, sám, tiše a bez hnutí, myslím na tebe a představuji si tě v prázdném pokoji. Paprsek měsíčního světla dopadá na koberec, po kterém jsi nikdy nepřešla, slzy mi stékají po tváři a tichým hlasem s jemným vibrátem lítosti prosím o jeden, jediný den prožitý ve tvé přítomnosti. Za všechny ostatní bych jej vyměnil. Jenže Bůh není, ani ďábel není, a tak tu zůstanu stát tak dlouho, dokud někdo nepřijde a z mých myšlenek mě nevytrhne. Zítra zas tě potkám, pokusím se nenuceně usmívat a přitom mi srdce bláznivým tlukotem bude chtít hruď roztrhnout. Vím, že není to náhodou, a také vím, že jen v mých představách splní se mi všechno, po čem toužím. Nikdo mi tě už nemůže vzít, svůj obraz si ani ty sama nevezmeš zpátky. A tak nikdo nepochopí, co mi prolétne hlavou, když tě spatřím v krátkém okamžiku míjení. Navždy už jsi moje a zůstaneš taková, jakou si tě vysním. S tebou ráno vstávám a večer usínám, a když se v noci probudím, stačí jen ruku natáhnout, dotknout se, obejmout a přitisknout si tě tak, aby ses mi nemohla ztratit. Vnímám tvoji vůni, zahříváš mě teplem svého těla, kterému vdechlo odstín jižní slunce. Chtěl bych tě vidět šťastnou, když tě unesu na dalekou cestu do krajů, kde je celý rok léto. Svěží vánek tě víská ve vlasech, teplé paprsky se jako jehličky po tisících zavrtávají pod kůži a hladina je tak neskutečně modrá... . Chtěl bych být vánkem, chtěl bych být paprskem, toužím být mořskou hladinou, protože jim všem tebe závidím.
Tiše z povzdálí se dívám na své štěstí a vychutnávám každou vteřinu. Pak s otevřenou náručí se k tobě rozbíhám a vím, že v celém vesmíru není síla, která mě na cestě za tebou zastaví.
Do hořkých slz lehký úsměv prosvítá a první proužek denního světla mi vstupuje oknem do pokoje. Tak jsem s tebou zase jednu noc probděl a za chvíli i mne pohltí šedivé rozednění na mrazivé cestě nikam. Sbohem, lásko, a večer opět na shledanou...
