wz

ADRESÁT NEZNÁMÝ

 

 

Měční světlo vrhá stín

my dva spolu loukou jdem

když ruku vztáhnu

rozplyneš se jak dým

a já nevím

co přinese mi den

 

To všechno se mi jen zdálo

jako už stokrát

ke stolu usedám

papíru jeden čistý list

bílý jak sníh

na desku pokládám

 

Já velkou báseň zkoušel psát

však nevymyslel jsem ani rým

jen chvíli mám tě v představách

pak ztrácím tě

a v srdci mám jen stín

 

Myšlenky bloudí nocí zlou

a každá z nich ti patří

pár řádků skládám za sebou

v nich sen se s touhou bratří

 

Snad spletl jsem si století

nesmíš mě vážně brát

až přání k tobě doletí

do větru pusť ho

- pak smíš se smát

 

Co všechno ještě potká nás

než poslední v roce přijde den

za zvonů půlnočních

chci vedle tebe stát

však nesmím

to může láska jen

 

Když poslední úder tiše doznívá

a hvězdu tvou spatří můj zrak

chtěl bych ti spoustu lásky přát

buď hodně šťastná

ať někdo má tě rád

Vyznání dálkou tobě posílám

snad neztratí se cestou

snad k tobě přijde včas

Plamínky svíc sám tiše zhasínám

procházím nocí

a se mnou kráčí čas

 

                        S rozbřeskem na zvonek

dvakrát mi pošťák zvoní

- Hej, pane, nesu vám zpátky psaní

co chtěl jste poslat pro ni

Není tam adresa

schází i příjmení

takové psaníčko

nedojde určení

 

V rohu jen razítko

Adresát neznámý

 

Na duši bláto

a v očích slzy mám

když pro tu obálku

dveře mu otvírám

- Víš, chlapče, to už se někdy stává

já toho hodně viděl

šedivá je má hlava

Milovat jsem se učil

s láskou je někdy kříž

občas i zabolí

však ty to zvládneš

čas všechno zahojí

 

Říkám jen

- já vím...

 

Na duši bláto

a v očích slzy mám

 

- tak hodně štěstí...

 

...návrat na obsah Střípků

...návrat na úvodní stránku