ADRESÁT NEZNÁMÝ
Měsíční světlo vrhá stín
my dva spolu loukou jdem
když ruku vztáhnu
rozplyneš se jak dým
a já nevím
co přinese mi den
To všechno se mi jen zdálo
jako už stokrát
ke stolu usedám
papíru jeden čistý list
bílý jak sníh
na desku pokládám
Já velkou báseň zkoušel psát
však nevymyslel jsem ani rým
jen chvíli mám tě v představách
pak ztrácím tě
a v srdci mám jen stín
Myšlenky bloudí nocí zlou
a každá z nich ti patří
pár řádků skládám za sebou
v nich sen se s touhou bratří
Snad spletl jsem si století
nesmíš mě vážně brát
až přání k tobě doletí
do větru pusť ho
- pak smíš se smát
Co všechno ještě potká nás
než poslední v roce přijde den
za zvonů půlnočních
chci vedle tebe stát
však nesmím
to může láska jen
Když poslední úder tiše doznívá
a hvězdu tvou spatří můj zrak
chtěl bych ti spoustu lásky přát
buď hodně šťastná
ať někdo má tě rád
Vyznání dálkou tobě posílám
snad neztratí se cestou
snad k tobě přijde včas
Plamínky svíc sám tiše zhasínám
procházím nocí
a se mnou kráčí čas
S rozbřeskem na zvonek
dvakrát mi pošťák zvoní
- Hej, pane, nesu vám zpátky psaní
co chtěl jste poslat pro ni
Není tam adresa
schází i příjmení
takové psaníčko
nedojde určení
V rohu jen razítko
Adresát neznámý
Na duši bláto
a v očích slzy mám
když pro tu obálku
dveře mu otvírám
- Víš, chlapče, to už se někdy stává
já toho hodně viděl
šedivá je má hlava
Milovat jsem se učil
s láskou je někdy kříž
občas i zabolí
však ty to zvládneš
čas všechno zahojí
Říkám jen
- já vím...
Na duši bláto
a v očích slzy mám
- tak hodně štěstí...
