...A PROTO NEVĚŘÍM
Poslouchej příběh můj nevšední
až skončím
můžeš se smát
Že jsem měl dříve už
jen pár dní
kdy jsem chtěl
lásku tvou znát
Let sedmnáct
bláznivý věk
v něm chvíle hledání, ztrát
Lákavý rytmus diskoték
- s kým a kam měl bych se dát?
Přešlo pár dnů
byla tu
nádherně vážná i něžná
s otázkou v očích mandlových
jestli je láska věc běžná
Pak v nás tiché blouznění
beze slov, pohledem lhát
a každá píseň pomalá
byla náš věrný kamarád
Loučení - konec snům
zamávám
snad příště povím těch pár slov
Dnes sbohem, neznámá
den šel spát
a zítra vrať se mi, lásko
S tvou vůní krásně usínám
svému snu teď prostor dám hned
Tvých vlasů v něm se dotýkám
- jak mám znát, že dnes naposled?
Den příští s ránem deštivým
obloha pláče
snad má žal
že ztrácí střípek jediný
který tam celou noc plál
Nebyl to střípek z oblohy
který den svým světlem vzal
byly to hvězdy z očí tvých
- kdo ti je s tím ránem svál?
Proč náhle pospícháš
když máš stát
Proč právě teď klopíš víčka
proč ztrácím v té chvíli
dřív než mám
odcházíš beze mne
sen se zdál...
Pár týdnů marných nadějí
že se vše promění
čas je lhář
Nevím, kam měl bych příště jít
nablízku nemít tvou tvář
Že víc jsem nevěděl - poznal jsem
o dalších pár dnů později
to už byl konec -
v srdci tvém
jiný zas hledal naději
Prohrál jsem šanci svou
poprvé
po čase ještě jedenkrát
Smutek můj dodnes je
pro smích těm
kdo znali příběh můj
dřív než já...
