KYTICE
V parku sama stojíš
a v rukou držíš květ
snad někdo ti jej dal
snad z nebe k tobě slét'
Ten kvítek - to je růže
a růže lásku značí
slova jsou tu navíc
lístek z květu stačí
Vyznání dej si do vázy
ať pokojem ti zavoní
a každá růže z kytice
ti jedno slůvko napoví
Žlutá - to je slunce
zlatou zář máš ráda
paprskem tě hladí
když duše touhou strádá
Růžová je něžná
když nocí končí den
dlaní polštář tiskneš
pod víčky dívčí sen
Bílá je zas čistá
jako má láska k tobě
a láska, ta je krásná
to v každé roční době
Červená je barva srdce
co všechno v sobě skrývá
na smutek náplast potřebuje
když slzou úsměv stírá
Ta růže má i trny
měj to na paměti
přání svá jí říkej
ať nikdy nezvadne ti
A když se to stane
neumírej pro ni
zahradník byl blázen
ať sám si slzy roní
Snad pověděl jsem všechno
vše co chtěl jsem říct
co ještě dodat zbývá
- jen tečka
a víc už nic...
