Poslední tramvaj cinká tmou
pár ztracených duší
zvolna bloudí ulicemi
i tvoje oči unáší za obzor
a já se ptám
co ráno přinese mi
Jsme sběratelé věcí, prožitků a cest
sliby místo citů druhým věnujeme
své touhy včerejší
pod stůl snažíme se smést
a vlastním srdcím
místo pravdy lžeme
Okolo vznáší se nevyřčené sbohem
poezie tvého pohybu
zůstane navždy do paměti vrytá
Na chvíli ses mi vzdálila
láska se přece neloučí
jen občas bývá skrytá
Poslední tramvaj cinká tmou
sám v noci ztracený
za světlem tvým se dívám
snad se mi vrátíš
možná už nespatřím tě
útěchou slábnoucí vzpomínka zbývá…
