PÍSEŇ O SLZÁCH A RůŽI
Až přijde ta chvíle
opřete mě zády o kus skály
s hlavou vzpřímenou
chci vidět na moře
Ráno si v přístavu děti hrály
a voda houpala červeným balónem
Ta voda modravá
je tolik slaná
to asi po té soli
když srdce pláčem bolí
Ne, to není smutek
jen prstem někdo kýv'
za tebou chci se rozběhnout
marně volali by
- stůj!
někdo však byl tu dřív
Důkaz své lásky chci ti dát
tak solnou růži tobě podávám
Necháš ji na zem upadnout
vítr zrnka sfoukne
v ráně tolik pálí
Tak končí růže bez jména
zůstane dlažba kamenná
a na ní láska ztracená
Vyprávím moři
ten příběh o růži
Možná je prastarý
a možná stal se dnes
Rybáři do sítí
zlatou rybku chytí
prosím jen
- pusťte ji
ať zas mám naději
štěstí mi přinese
snad někdy později
Příběh ať vyprávím
příště už naposled...
