SEDMIKRÁSKA A JÁ
S tichým šuměním snáší se déšť
ťuká ti na deštník
pod ním se choulíš
před mokrem
před světem
s tajemným úsměvem
blízká i vzdálená
srdce mi vzbouříš
Neptáš se
proč tu jsem
nečekáš odpověď
dávno ji znáš
Snad pro den májový
snad pro tu chvíli jen
rozpaky předstírej
zůstaň jen má
Bránu z kvítků růží vítr rozfoukal
prošla jsi kolem
dlaň svou jsem k tobě vztahoval
dotknout se víly však dovoleno není
v dálce se ztrácíš
já čekal na spasení
Znovu jsem s osudem hloupou hru rozehrál
není však o lásce
je jen o usmíření
Dál světe směj se
že v ní jsem nevyhrál...
