wz

                        SLAVÍK A RůžE

 

 

Tichou nocí zní píseň slavíka

krásná a tklivá srdce se zalyká

Zní pro růži stolistou

                             co rozkvetla pod oknem

které se noc co noc otvírá

a světlo svíce zvolna mizí ven

 

Co udělat mám

                            ty pyšná růže stolistá

abys ke mně vzhlédla?

Písní slavík volal do ticha

když noc nad ránem bledla

 

Chytili ptáčka

křídla mu zastříhli

do klece zlaté v té komnatě

z lásky ho vsadili

 

Umlkla náhle píseň slavíka

ta píseň, co zněla zahradou

když Luna bledá na nebi zářila tmou

 

Smuten byl slavík

chřadl den ze dne

sám ve svém vězení

nedoufal více ve své vzkříšení

Bez vůně růže neuměl už žít

ptal se sám sebe

proč osud k němu

tak krutý musí být

 

Najednou

snad ve snách

kdosi vzal jej do dlaní

uložil jemně v hlínu zahradní

Naposled otevřel oči...

                            spatřil svou růži

jen k němu se teď naklání

ač nemá již sil k zpívání

 

Umíral šťasten

                            vše pochopil

                            ten ptáček pošetilý

osud že krutý je

                            ale přec spravedlivý...

 

 

...návrat