ZRCADLO
Co uvidíš v mých očích
až jednou podíváš se
spatříš svoji tvář
co chtěl bych potají
Kdo může za ten zázrak
a kde ukrývá se
snad je to krásná víla
láska jí říkají
Ve střevíčkách z nití
loukou zlehka tančí
pod dotykem něžným
i tráva rozkvétá
Kapku rosy snídá
s duhou přivítá se
do barev a vůní
dávno je zakletá
Noc se s ránem snoubí
a ta malá dáma
skrytá v měkkém mechu
pod stromem tiše spí
Prstýnek má z trávy
pláče, když je sama
cestu kouskem ledu
když někdo přehradí
Bývá všech a ničí
s váháním se vzdává
někdo má ji záhy
jiný se načeká
Kdo jde pro ni s klíckou
marně mincí zvoní
k pravé zůstane mu
jen cesta daleká...
