...aneb pár řádků věnovaných vrcholu mého citového žebříčku.
"Kráčíš si životem jako po ulici a namlouváš si, že už tě nic nemůže překvapit. Lidé tě míjejí, nikoho si nevšímáš, a právě tehdy se to stane. Celé to trvá dvě tři vteřiny, ale i to je dost na to, aby se svět zachvěl v základech. A o tom to vlastně všechno je..."
...tak právě tato slova mají za úkol připravit případného posluchače na to, co po spuštění přehrávače uslyší. Ne že by se snad jednalo o něco světoborného, nad čím špičkoví instrumentalisté blednou závistí, producenti kroutí nevěřícně hlavou a nechápou, co se dá vytvořit doma v obývacím pokoji, manažeři hudebních vydavatelství se při prvních tónech začínají přetlačovat o možnost nabídnout vyšší honorář, aby oni byli ti první, kdo s něčím takovým přijdou na trh. Ne, je to úplně obyčejné amatérské CD, které na běžně dostupném domácím vybavení vytvořil někdo, kdo je čistým samoukem - sice dlouholetým, ale jen samoukem, a to ještě ne příliš talentovaným. Jenže pro mě má obsah tohoto plastového výlisku velmi zvláštní význam. V roce 1995 jsem ani náhodou netušil, že něco takového vznikne. Jednoho dne jsem se vracel s partou kolegů z jídelny do práce a s někým jsem se jen tak náhodně minul na chodníku. Pohledy našich očí se na okamžik setkaly a došlo k něčemu, co jsem ještě nikdy předtím a už nikdy poté nezažil. Zatočila se mi hlava, měl jsem pocit, jako bych šílenou rychlostí prolétal rotujícím tunelem. Musel jsem se zastavit a ohlédnout, jestli se mi to jen nezdálo. Uvědomil jsem si, že jsem se právě zahleděl do těch nejkrásnějších očí ve vesmíru, že jsem právě potkal svůj osud... Pro tu chvíli to bylo všechno, co se mělo stát, nicméně ten okamžik se mi zapsal do paměti natolik hluboko, že ač trval tak krátce a v následujících dnech, týdnech a měsících o sobě nedával ani náznakem vědět, měl se později vynořit znovu na povrch, udeřit s o to větší, naprosto nečekanou silou a způsobit katastrofu, převrat, zemětřesení tak silné, aby se můj život obrátil naruby. Ten se už nikdy nevrátil do původních kolejí, nic nebylo jako dřív a všechno, co následovalo, bylo nevyhnutelné a neodvratitelné stejně jako potopení Titanicu. Myslím, že situace, do kterých jsem se dostal, ve kterých se nacházím, co jsem, čím jsem a kde jsem, všechno je následkem toho jediného okamžiku. Ta chvíle návratu na scénu nastala o více než rok později, poslední týden v červenci 1996...
Na opakované setkání jsem nepomýšlel ani v těch nejodvážnějších snech. To, čím moje srdce přetékalo a co jsem neměl komu svěřit, muselo nějak ven. CD je tématicky rozděleno do tří částí. První nahrávky - music for dance and fun - jsou plné léta a slunečních paprsků, radosti a očekávání ("You're In My Heart", vůbec první skladbička vzniklá pod vlivem těchto událostí, "Teens", "Commodore"...). Říkal jsem si, že když už se tohle mělo stát, nestalo se tak jen náhodou a jen proto, aby to tím skončilo. Jenže mělo být hůř... ...a taky bylo. Prvním náznakem se stává "Goodbye". Přechodem mezi nahrávkami první a druhé části - for a love of blue eyes - je "Nostalgia", obsahem plně vystihující název. Poněkud ponurá, téměř filmová atmosféra, vyvolávající dojem mlhy převalující se v deštěm zčernalých podzimních ulicích za časného rána. Vzpomínka na "obnovené" setkání a stavy, které ve mně vyvolalo, kdy už jsem také ovšem získal pocit, že nic nepůjde podle mých tajných přání, je zachycena do "VII/MCMXCVI a.D." Další nahrávky vznikaly jako na běžícím páse - od posledního týdne v červenci 1996 do poloviny září jsem stvořil sedm skladeb, podle mého těch nejlepších. Nápady přicházely skoro samy a v takovém množství, že jsem je běháním prstů po klaviaturách nestíhal převádět do znějící podoby. Téměř jsem necítil únavu - po dvou, třech, čtyřech hodinách spánku jsem opět zapínal nástroje, které ještě nestihly úplně vychladnout a pokračoval jsem v tvůrčí práci. "'Cause I Love You", "Blue Eyes" jsou názvem i obsahem jasné. V první jmenované jsem se poprvé odvážněji pustil do využití samplovaných kytarových zvuků, ač nejsem kytarista, zatímco druhá dala mimo jiné z poloviny vzniknout názvu celého kompletu.
Dvě nahrávky z této části - "From Heart To Heart" a "Because Of You" jsou tím (nejen) technicky nejpřevratnějším, co jsem kdy vytvořil. Každá obsahuje přes 300.000 not, některé zvuky hrají až tři nástroje na dvou až čtyřech stopách současně, posunutých od sebe o pár milisekund před i za hlavní stopu, jsou rozlišené ve stereopozici i úrovňově, a tak vytvářejí neuvěřitelně plný a prostorový zvuk neskutečné dynamiky (byl značný problém provést dostatečně vybuzený a přitom nezkreslený záznam) bez potřeby použití dalších efektů nebo ekvalizérů. Nadpůměrná délka (hodně přes 5 minut) dává tušit, že pořád bylo o čem a současně takové nahrávky téměř vylučuje z možností komerčního využití...
Poslední, třetí část - pain in my soul - dává již v názvu vytušit, co se asi stalo, co následovalo a jak se můj příběh vyvíjel. Mezi skladbami "The Lonely Shepherd" a "The Dream/Zdáš se mi" se nachází "Cryin' For Your Love", do jisté míry další převratná a revoluční nahrávka, protože byla moje první, kterou jsem pořídil systémem hard-disk recording. Dva synchronizované počítače se sebezapřením skřípěly na plný výkon, ale nakonec se dílo povedlo. Při vzpomínce na stav dostupné výpočetní techniky v našich domácnostech té doby to byl opravdu heroický kousek... Ke skladbičce samotné - tvrdil jsem, že ten pláč v názvu bude z té nahrávky slyšet, a jak mi bylo mnohokrát potvrzeno, taky prý je...
The Dream/Zdáš se mi... název i text (oproti sbírce mírně upravený, aby se dal zpívat) uvnitř bookletu odpovídají obsahu skutečného snu, ze kterého jsem se probouzel jen nerad a hodně nešťastný. A mimo jiné je to první polovina názvu alba...
"Feel So Sad" a "My Nightmare" opět dostatečně dobře vystihují, kam to všechno od prvních radostně rozjásaných a roztančených tónů dospělo, bohužel nejen na CD, ale i v mém životě. Vzpomínky na bezšancově neuskutečněné dodnes vyvolávají smutek a melancholii a hluboké rány na duši se nikdy úplně nezahojí, snad jen vyhladí časem. Celý disk má pro mě mnohem větší hodnotu a význam, než jen za ním viděné vynaložené prostředky a čas potřebný na jeho pořízení. Ani po těch letech k němu nedokážu přistoupit neutrálně a bez emocí, ale to jsem stejně asi nikdy neuměl a umět nebudu. Je to prostě celé tak nějak o mně...
Všechno, co jsem cítil a měl potřebu nějak vyjádřit, i když jinak, než jsem si přál, jsem tehdy vložit i do věnování na druhé straně obálky a těchto několika slov na poslední straně:
...Na světě jsou tři způsoby lásky:
láska Když...
láska Protože...
a...
...Miluji Tě
