NĚŽNÁ
Blíží se večer
a v očích sny se zrcadlí
Tak jako každý den
zítra jak dnes
znovu tu stojí
u zastávky na křižovatce
Jen tak, bez hnutí
a nikdo nepochopí její trápení
Tak plyne den po dni
Nikdo nerozzáří světlo v jejích očích
Tak zvláštně krásná ve svém smutku
mlčky chvíli prosí, aby se
vrátil čas
Jen zaprášená lípa u cesty
napůl spálená bleskem
zná její smích a štěstí
z loňského léta
i její pláč v té osudné chvíli
V prachu na krajnici
se slza ztratí
A jen měsíc nad řekou ví
nač myslí
Voda se tiše čeří
šeptá a láká
Otvírá svou náruč
chce vzít s sebou smutek a žal
Tak přece stůj
a ve večerním tichu
uslyšíš její pláč
Běž za ní
krásnou smutnou neznámou
Řeka ať si vezme
jen její žal
Nech ji zapomenout
a zažehni plamínek lásky
ať znovu září v jejích očích
V prachu na krajnici
se slza ztratí
a jen měsíc ví
co bude dál
Když pak noc odchází
a hvězdy tiše blednou
dál něžná tu zůstává
a s ní i jeden stín...
