ZA VŠECHNO...
Za střbrného svitu Luny
přišla jsi
do mých snů
Bez zaklepání či varování
zastihlas mě nepřipraveného
uprostřed chladného léta
a běhu všedních dnů
Svými krůčky v myšlenkách
nedáš mi spát
ač tiché jsou
Nutí mne to verše psát
trochu smutné
a noční touhou
lehce rozmazané
jak kávou rozlitou
Dík za to
žes otevřela svýma moje oči
a já teď vím
co láska znamená
Tvůj dotyk něžný
za nocí krade spánek
najednou vše končí
a v hlavě zmatek mám
Co dá se dělat
když s ránem sen se loučí
já nešťastný jak dítě
z té krásy procitám
Modlitbou prosím o tebe
a ďáblu smlouvu nabízím
můj hlas však tichý je
a touhou zastřený
- nikdo jej neslyší
Jen okno otvírám
a čelo zkrápí déšť
svůj osud nezměním
tak čert ho vem
a moji duši též
V tvých očích marně záblesk hledám
ten stejný
když byla jsi sen
Pár slov svých tiše tobě šeptám
pak půjdu
a ty smíš zůstat jen
Já vzdávám ti dík
za to, že jsi
že jsi teď
a právě tady
Tak krásná až to bolí
Tobě teď naposled
naposled - navždycky
srdce své na dlani
a život naruby
a duši v plamenech
Tobě teď šeptám
dík...
